Čínská sauna

30. 7.

Dnes se vám hlásí girl číslo dvě. Číslu jedna se dneska nechce psát, tak vás asi moc nepobavím.

Musím začít od konce dnešního dne. Večer jsme si volali na skypu s naším tátou-Tomášem. Michael mu řekl: "Dneska jsme si užívali klimatizaci." Tátu to hrozně rozesmálo, ale kdybyste zažili to nepředstavitelné vedro, které tady je, tak byste po ničem jiném netoužili. Peking je oproti Nanjingu ledová jeskyně.

Dnešek jsmen strávili v nákupním centru, ale ne však v ledajakém. To nákupní centrum je jako město pod městem. Ulice a stovky obchůdků v podzemí - pro nás to bylo absolutně šokující.

Dnes jsme uvařily italskou večeři pro Michaela, jeho sestřenici a tatínka.

Zítra slavíme Kamčiny narozky.

Zajímavosti, šoky a překvápka

29. 7.

Dneska jsme tu poprvé viděli sluníčko a modrou oblohu! Jinak vždycky bylo všude šedivo a mlha. Teď už víme, proč byl Michael tak šokovanej a nadšenej, když viděl modro u nás v Čechách a jak unešenej byl v noci, když viděl oblohu plnou hvězd. //
Ten pocit, když jsem se ráno vzbudila a v pokoji bylo nějak víc světla než dřív..a pak jsme se podívaly z okna a viděly ulice zbarvené dozlata, jak je ozařovalo slunce. A ten výhled! Z 16. patra jsme najendou viděly přes celý Peking a v dálce vykukovaly špičky hor. Ta radost, že je tak hezky a že vidíme výjimečně dál než dolů na ulici, byla nádherná. ///

Vlakový nádraží v Pekingu je obrovský! - To bylo první co jsme si s mamkou pomyslely, když jsme tam vešli. Chvíli na to mi Michael říká: "Šílený, jak je tohle nádraží malý!" :D... Hold tady to je jinej svět... //

Přišli jsme na další zajímavou věc: Kamkoliv chcete vejít, procházíte kontrolou zavazadel jako na letišti - na nádraží, při vstupu na stadion nebo pamětihodných míst./
Stejně tak jsou úplně všude zpoplatněny dálnice a všechna parkoviště.//

Opustili jsme Beijing a nasedli na rychlovlak - jel až 307km/h! V Nanjingu nás vyzvedl Michaelův táta a zatím jako první člověk nás pozdravil a podal nám ruku. :) Pak nás vezl na večeři, ..ale o ní až za chvíli. //Cestou nám Michael na obloze nadšeně ukazoval zčervenalou oblohu a zapadající slunce a na druhé straně měsíc. Tak jsme se musely zase děsně smát a řekly jsme mu, že my tohle vidíme každej den :) //

Pak nastal jeden z největších šoků za tenhle pobyt. Jeli jsme po dálnici a blížili se k velkému náklaďáku. Všimla jsem si ho už chvíli předtím, protože jel v levém pruhu a ne v pravém, jak by měl u nás. Jenže když jsme se k němu přiblížili a já poznala co veze, bylo mi totálně nanic. Náklaďák neměl žádnou plachtu, která by zakrývala, co tam je. Byl od zdola nahoru plný maličkých klícek, v kterých se mačkala živá kuřata. Ikdyž v tom vedru (35) a dusnu jich musela polovina pochcípat. Tady si prostě nanic nehrajou. Zvedl se mi žaludek když jsem si vzpomněla na oběd z KFC, který jsme měli předchozí den. ///

Když jsme dojeli k restauraci, kde jsme měli mít společnou večeři, začaly se dít jedny z nejůžasnějších okamžiků tady! Zjistily jsme, že každý den je tu čím dál tím víc neuvěřitelnej a už nechápu, jak je to pořád možný. Do té restaurace přijela celá Michaelova rodina. Maminka, tatínek, babička, dědeček, teta, strejda a sestřenice. Dohromady nás teda bylo deset. Bylo nádherný, že všichni přišli, aby se s náma seznámili. /

Tady je u jídla úžasnej zvyk. Když jí víc lidí dohromady, objedná se několik jídel, která jsou uprostřed na otočném kolu a každý si bere ze všeho, na co má chuť. Je to super. :) všichni byli strašně moc milí a každý z nich v průběhu večeře vstal a řekl, že si s náma chce přiťuknout. Řekl nám něco hezkýho a pak jsme si zase sedli. Někdo nám řekl Vítejte v Číně nebo děkujeme, že jste se staraly před rokem o Michaela a tak. Bylo to děsně milý. Po večeři jsme šli do bytu Michaelovy tety, která nás u sebe nechává bydlet. Sama šla spát k babičce, aby jsme tu měly místo. Zůstala tu s námi jen ta sestřenice. Jmenuje se Chen Yi Xuan. A úžasnější holku jsem asi nepotkala :) Anglicky umí jen trochu, ale o to je to s ní větši sranda. Taky mě včera večer učila čínsky a děsně moc mě to baví :) Prý se nikdy s žádným cizincem nesetkala a tak jsme asi pro ní taky pořadný exoti, ale je strašně moc milá. Líbí se mi.///

30. 7.

U nás je teď 9 hodin ráno, snídáme čínský knedlíky, který Chen Yi Xuan sama udělala a pak pojedeme na prohlídku Nanjingu :)

Sbohem Pekingu!

Líbí se nám tu čím dál tím víc. Každej den přináši spoustu novejch, neuvěřitelnejch a někdy i vtipnejch zážitků. Každej den se zdá hrozně moc dlouhej, připadám si, jak kdybych tu strávila dýl než jeden týden. Tolik jsme toho už prožili. //Včera jsme jeli na Velkou zeď. To stálo opravdu za to. Ze začátku bylo hrozný počasí. Mlha a nebylo skoro nic vidět. Ale než jsme jeli zase dál, po pár modlitbách se trochu vyjasnilo a povedlo se nám udělat i pár hezkých fotek. Ale nevěřili byste, kolik tam bylo lidí!! Kam se hrabe Karlův most..:D //Největší legrace byla, když jsme si udělali pauzu na oběd. Sedli jsme si na schod a vytáhli českou svačinu. Chleba se sýrem a salámem. To oni tady prostě takhle nejedí a každej, kdo šel okolo zíral na dvě belošky s číňanem, jak se ládujou něčim opravdu divnym.. :D Děti k nám běhali a chtěli se s náma zase fotit :D Bylo to roztomilý :) Jedna malá holčička strašně moc vyjeveně koukals na kolečko čabajky. Tak jsem k ní natáhla ruku, že to může ochutnat. Dívala se vyjeveně jěstě víc a když to viděla její maminka, chytla jí za ruku a rychle jí táhla pryč. Jako kdybych jí chtěla otrávit :D //Po velký zdi jsme jeli zpátky do Pekingu na místo, kde jsou pochováni dávní čínští císaři a králové. To byla docela nuda, ale bylo tam hezký prostředí. Byl tam v areálu zelený park se strašně moc starými stromy. Bylo to moc zvláštní a heké místo.Večer jsme šli do hotelového bazénu pokračovat v lekcích plavání. Michael je fakt šikovnej :) Sranda byla jak sehnat plavky :D to je lidi taky historka. Jeli jsme do nákupního centra nějaký koupit. Jenže tady se moc lidi nechodí koupat a tak ty plavky skoro nikde nemaj. Když jsme našli jeden obchod a viděli ceny, s hrůzou a smichem, jak jsme naivní jsme zase vyběhli ven. Asi po hodině jsme našli další obchod. Michael si vybral docela snadno, ale pro ženy žádný plavky neměli! Nakonec jsme našly jedny v dětským oddělení. Tak si představte, že jsem se šla koupat v dětských plavkách! :D málem jsem se do nich nevešla. A víte co mamka? :D Ta si vzala tílko a šortky a tvářila se, že je to normální :D // Předtím, než jsme tam vešli, mi mamka řekla: "Kdyby mě s tím chtěli vyhodit, budu dělat, jakože nerozumim."....Jenže ona by stejně nerozuměla :DDneska opouštíme luxusní hotel a Beijing a vyrážíme do Nanjingu, kde Michael bydlí. Je to přes tisíc kilometrů. Jedeme tak rychlym vlakem, že cesta trvá jen 3 a půl hodiny! Děkujeme za vaší podporu a modlitby, jste moc milí, taky na vás myslíme!

Milujem Čínu

Píšu 28. 7. ráno v taxíku..

Co se mi tady opravdu nelíbí je internet. Spousta webů je tu zablokovaných vládou. Takže přihlásit se tu na facebook je téměř nemožný. Někdy se mi nedaří spustit google nebo i email. A správa tohodle blogu taky blbne. Takže někdy se mi nedaří vůbec přihlásit. Co mě štve ze všeho nejvíc, nemůžu sem už náhravat fotky a zatím jsem nepřišla na to, jak jinak je sdílet, emailem to asi taky nejde.

Co se týče včerejška (27. 7.), prožili jsme další parádně hustej den!
Dopoledne jsme navštívili jedny z nejslavnějších míst v Pekingu. Náměstí nebeského klidu, které je známé masakrem, který se tam stal před několika lety. Tisíce studentů tam protestovalo proti vládě, ikdyž docela poklidně; jen obklopili památník (věnovaný komunistickým vojákům), když přišli vojáci a všechny je tam postříleli. Už jsem o tom věděla předtím, ale když jsem byla na tom místě a představila si to, byla to tak hnusná a smutná představa, že se mi hrnuly slzy do očí.
Ale na tomhle největším náměstí na světě jsme zažili i hezký věci. Jsme tady občas docela exoti, asi tady tolik bílých lidí z Evropy nepotkávají a vyfotili jsme se se dvěma čínskýma dětma. Hned na to ke mě přišla jedna holčička a ptala se mě, jestli se s ní taky vyfotim. A pak přišla další. :D Na chvilku jsem si připadala jak filmová hvězda, že se semnou všichni chtěli vyfotit :D

Po návštěvě náměstí jsme šli do královského paláce zvaného Zakázané město. To bylo další hodně čínský místo. Bylo to obrovský a hezký, ale po chvíli, jak bylo člověku horko, bolely nohy, tak to přestalo bavit.
Po téhle prohlídce pro nás přijel jeden Michaelův kamarád s přítelkyní a šli jsme společně na oběd do Thajské restaurace. Při tom jsme přišli na velice divnou věc - a to, že oni se tady asi vzájemně nepředstavují a nezdraví. To se nám stalo už když nás ten pán vezl z letiště. Ani se na nás za celou cestu nepodíval, natož aby nás pozdravil. U nás by to byl dost vysokej kalibr neslušnosti, ale tady se to tak asi dělá :D

Večer jsme šli do obrovskýho stadionu Ptačí hnízdo na fotbal. To bylo o něco slabší, málem jsem tam usnula..:D Stadion byl tak velkej a počasí tak špatný, že tribuny na druhý straně byly zahalený v mlze. A pár fotbalovejch fanoušků z nás bylo tak vykulenejch, že se s náma museli zas vyfotit :D

A další zážitek jsme měli v metru. Mají ho větší, prostornější, levnější a mají dvoje dveře. Před dírou do kolejiště je prosklená stěna zabraňující vstupu dolů. Dveře v ní se vždycky otevřou, když přijede vlak. Mimochodem letiště je tak velký, že tam metro taky jezdí! Cestou z metra do hotelu jsme trochu zabloudili a museli jsme jít v dešti.
Na pokoj jsme přišli asi o půlnoci a než jsme se vypovídali, najedli, umyli a připravili, šli jsme spát v 2.15. Jakoby nestačilo, že se vzpamatováváme z časovýho posunu.. :D

Teď jsme na cestě na Velkou Čínskou zeď....:)

První čínský den - 26. 7.

Tak máme za sebou první Čínský den, ale přijde nám to jak kdybysme prožili dny dva nebo tři..
První šok nastal, když jsme tady poprví sedly do auta. Nějaký Michaelův rodinný přítel pro nás přijel na letiště, aby nás odvezl do hotelu. Řízení a doprava - to je divočina! Kdyby nějakej číňan měl řídit v ČR, okamžitě přijde o řidičák! :D Všichni tu jezděj jak šílenci, každejch 10 vteřin slyšíte někoho troubit. Chcete přejet z jednoho jízdního pruhu do druhýho? Na blinkry se vyprdněte. Nechce vás auto vedle pustit? Nevadí, prostě ho vytlačíte. Máte strach z divoký jízdy a cítíte se bezpečněji s pásem? Smůla, tady se nezapášete. A při přecházení ulice taky bacha, nemyslete si, že vám auto zastaví. Maximálně zatroubí než vás přejede.

Další šílená věc je tady vzduch. Včera když jsme se šli odpoledne projít a někam podivat, bylo mi z toho vzduchu tak blbě, že jsem skoro myslela, že se pozvracim. Ve městě vidíte jen na sto až třista metrů dopředu, pak vám výhled zakryje hustá, šedá mlha-smog. Navíc je tu hrozný horko, dusno a vlhko. Ulice jsou dost špinavý. Když dýchám, přijde mi jak kdybych vdechovala smrad, kouř a smog. Ale je fakt, že se dá hodně rychle zvyknout. Je to tu v některých věcech fakt síla, někdy docela hnus, ale o to větší nářez to je. :)

Hotel, kterej Michael vybral je naprosto hustej. Nikdy jsem nazažila větší luxus. Nechápu, jak to sehnal, prej nám ho vyjednal jeho táta, jinak bysme si ho rozhodně nemohli dovolit. Ale ten hotel je jak z americkejch filmů.

Večer jsme šli do restaurace,kde dělaj jenom Pekingskou kachnu. Ta restaurace je obrovská. Málem jsme se dvakrát ztratili, když jsme šli ven :D

..Čína je úplně jinej světa my ho děsně žerem! :)

Pozdrav z cesty aneb jak nám šlo balení

-V letadle-


Řeknu vám, mamka je fakt nervák. Takhle jsem ji ještě nezažila :D Asi tak před dvěma tejdnama se ta její cestovní horečka začala den ode dne zhoršovat. Před tejdnem mě už začala buzerovat, ať si dělám hromádky s věcma, který si zabalim sebou. Ona je začala dělat už dávno předtim..
Poslední dva měsíce jsme od ní slyšeli hlavně jednu větu: "To mám do Číny." Nebo: "Hele Kami, tohle jsem si koupila do Číny. Adame nejez to, to máme do Číny!" ..my totiž máme kufry plný spousty jídla..ale o tom později.
Jak už jsem psala minule, moje mamka je šílená, ztřeštěná a ubrečená. Tak tenhle poslední tejden to platilo trojnásobně. Ani se s ní někdy nedalo mluvit.. Nervy a vzrušení z cesty mě nikdy nechytalo. A to ani tentokrát, kdy letím takovou dálku. Tak mamka si to vybrala dostatečně za nás obě :) Poslední dva dny jsme na sebe byly akorát protivný a musim se přiznat, že jsem s ní neměla moc trpělivosti. Bála jsem se, že to tak bude pokračovat i v letadle a to by bylo dost naprd. Ale naštěstí je už dobrá :)

Když jsme nasedly do letadla, mamčiny nervy se rozjely ještě víc a to jsem neměla tušení, že je to ještě možný :D Nenávidí lítání a tvrdila mi, že při přestupu v Helsinkách pojede domů autobusem a že osmihodinovej let do Pekingu nezvládne. ..no, tak snad už přišla k rozumu.

Co se týče těch našich báglů, to je příběh docela na dlouho :D ..tak jenom zkráceně.. Osobních věcí moc nevezem, na to nebylo místo. Hlavně spoustu dárků Michaelovi a jeho rodině. Obzvlášť budou mít radost z jídla, takže vezem hromadu salámů, sýrů, českýho piva, zelí, uzenýho, knedlíků, bla bla bla. Samý spešl věci, který tam oni nemaj :) A jak mi známe Michaela, z toho on bude mít největší radost!

Dokonce jsme se dočetly, že číňané si jako pozdrav říkají "Už jsi jedl?" místo našeho - jak se máš. :D No pak taky vezem nějaký hrníčky a vázy pro jeho maminku atd. Aby se nám to tam všechno vešlo, musely jsme oželet jeden šampón, pár krémů a tak.. Hold salámy a sušenky jsou důležitější :)


---
Teď už jsme v Helsinkách a čekáme na letadlo do Pekingu :) A Michael Ding je už v Pekingu a čeká na nás....

Ty jedeš do Číny?? Proč zrovna tam..?

Řeknu Vám příběh, jak to všechno začalo....

V září minulýho roku se náš ročník na gymplu v Boleslavi zúčastnil projektu, který se jmenoval ENTER YOUR FUTURE. Přijelo 16 (pokud si to dobře pamatuju) studentů z celýho světa. Byli teda hlavně z Evropy, jako Srbsko, Ukrajina, Bulharsko, Rusko, ... dál byli třeba z Kanady, Ekvádoru, Vietnamu a taky z Číny. Všichni mluvili anglicky a měli s náma strávit týden v angličtině. Byla to pecka. Byl to nářez. Všichni byli úžasný, učili jsme se s nima, pařili jsme s nima, našli si kámoše po celym světě.
Součástí projektu bylo ubytovat cizince u nás doma. Mohli jsme si předem vybrat, koho chcem. Chtěla jsem k sobě někoho fakt exotickýho, někoho kdo bude cool. A taky jsem chtěla kluka. Vy, kdo mě znáte, to chápete, to už jsem prostě já, s holkama si nerozumim... =D Ekvádorka byla zabraná, Kanaďan taky a nakonec zmizeli všichni, koho jsem chtěla, dřív než jsem si stihla vybrat. Nasraná jsem tenkrát řekla: "No tak mi teda dejte toho číňana Dinga!". Číňan, sakra, to jsem si naběhla...

Kdybych tenkrát věděla, že za ním téměř o rok později poletím přes půlku světa!!

Ten týden neuvěřitelně rychle utekl. Ale za tu krátkou dobu jsem poznala skvělí lidi. Michael Ding - můj host se ukázal jako šíleně chytrej a milej společník. Podnikli jsme s ním spoustu výletů - do Prahy, na hrad Kost, vzali jsme ho na hokejovej zápas,...
Loučení bylo fakt takový... no, však to znáte.. Když jsme měli rozlučku ve škole, brečela jsem jak malá. A kolik nás bylo s opuchlejma očima, hledající kapesník..! Během dalšího týdne byl Michael v Poděbradech na podobném projektu. Navštívili jsme ho tam s rodičema a o víkendu ho vzali k nám na chatu na Šumavě. Tam jsme i udělali výlet do bazénu. Představte si, že on v 21 letech neuměl plavat! A ani ho nenapadlo, že by měl. Nebo že by to mohl zkusit. Tak jsme se pustili do výuky základů..jako nechat se unášet na vodě atd... Pořád to nechápu...ale věřte mi! On se za 30 minut naučil plavat! 

Doma nám na zeď štětcem namaloval "vzkaz" v čínštině. Mě do pokoje napsal překrásný verše o hlubokém a nikdy nekončícím přátelství..

Pak odletěl zpátky do Číny. Často jsme si s ním psali e-maily a tak. Mamka se mě ptala, jestli si myslim, že to vydrží. Že si s ním budem psát napořád. Byla jsem si jistá, že časem na sebe zase zapomenem.

Jenže se stalo naprosto něco jinýho!

Jelikož Michael plánoval další rok jet do Anglie studovat, slíbil nám, že si udělá výlet do ČR a navštíví nás.

Mamka byla nadšená. Mamku totiž chytilo totální šílenství. Začala se učit anglicky, aby mu mohla alespoň něco říct, až za ten rok přijede. S tím začala někdy v listopadu. Nevěřili byste, kolik toho dokázala! Prej jenom aby se uměla zeptat, jestli nemá hlad a co ještě potřebuje. Teď spíkuje na tolik témat...no je prostě hustá. Už dávno si s Michaelem píše dopisy v angličtině sama =D Zamilovala se do Michaela a taky do Číny a do všeho s tím spojeným.. Jak ráda řiká, je to její čtvtrý dítě.. Najednou jsme začali jíst doma hůlkama, chodili do čínských restaurací, zajímala se o veškerý novinky z Číny ať už politický, kulturní nebo jakýkoliv prostě...

V Praze jsme se zúčastnili protestový akce proti komunistickýmu režimu v Číně..(zmr** jsou to, to je pravda..), podepsali jsme pár petic a tak. Začalo prostě Chinese Craziness u nás!
Máma prošla takovou duševní změnou! Najednou byla mnohem šťastnější, všechno si víc užívala a tak. Teď už obě víme, že Michaela Dinga nám sem poslal náš Pán Ježíš. Jinak to není možný. Až teď všechno do sebe zapadá.

A nesmim zapomenout na jednu obrovskou změnu: Předtím byla moje máma můj největší nepřítel v mím životě. Bojovaly jsme spolu, hádaly se, dělaly scény..hrůza prostě, znáte to. A najednou tu byl číňan, hodiny angličtiny, čínský jídlo, čínská hudba a moje největší kámoška na světě - moje máma! Miluju jí za to, jaká je. Za to, že je úplně šílená, ztřeštěná, ubrečená a hlavně že ona je moje máma. :)

A tak to její šílenství došlo do bodu, kdy přišla a řekla: "Kami, my pojedem do Číny." Nevěřila jsem jí to a vysmála se jí!! =D Jenže...


Začaly jsme plánovat. Termín, jak to vysvětlíme Michaelovi, že za ním chceme přiletět, co s sebou (Ano! Představte si že už měsíce dopředu měla v hlavě hlavně to, co si veme s sebou! =D), kam se tam půjdeme podívat a tak, to všechno, co k tomu patří. V Praze jsme si vyřídily víza, aby nás tam vůbec pustili, koupily jsme letenky a bylo TO.
Ten její nápad přišel asi před 3-4 měsíci. A teď jsme tady, prázdniny rozjetý na plnou páru a už nechybí ani tři týdny, než sednem do letadla...


Po dlouhých měsících plných emailů a volání na skypu s nejhustším přítelem, jakýho jsem kdy potkala, za ním s mámou vyrazíme. Jen my dvě. Bude to nejvíc. Bude to to nejlepší, bude to ten největší výlet, ta největší šílenost, jakou jsem kdy udělala.

Bude to prostě epic.