Zajímavosti, šoky a překvápka

29. 7.

Dneska jsme tu poprvé viděli sluníčko a modrou oblohu! Jinak vždycky bylo všude šedivo a mlha. Teď už víme, proč byl Michael tak šokovanej a nadšenej, když viděl modro u nás v Čechách a jak unešenej byl v noci, když viděl oblohu plnou hvězd. //
Ten pocit, když jsem se ráno vzbudila a v pokoji bylo nějak víc světla než dřív..a pak jsme se podívaly z okna a viděly ulice zbarvené dozlata, jak je ozařovalo slunce. A ten výhled! Z 16. patra jsme najendou viděly přes celý Peking a v dálce vykukovaly špičky hor. Ta radost, že je tak hezky a že vidíme výjimečně dál než dolů na ulici, byla nádherná. ///

Vlakový nádraží v Pekingu je obrovský! - To bylo první co jsme si s mamkou pomyslely, když jsme tam vešli. Chvíli na to mi Michael říká: "Šílený, jak je tohle nádraží malý!" :D... Hold tady to je jinej svět... //

Přišli jsme na další zajímavou věc: Kamkoliv chcete vejít, procházíte kontrolou zavazadel jako na letišti - na nádraží, při vstupu na stadion nebo pamětihodných míst./
Stejně tak jsou úplně všude zpoplatněny dálnice a všechna parkoviště.//

Opustili jsme Beijing a nasedli na rychlovlak - jel až 307km/h! V Nanjingu nás vyzvedl Michaelův táta a zatím jako první člověk nás pozdravil a podal nám ruku. :) Pak nás vezl na večeři, ..ale o ní až za chvíli. //Cestou nám Michael na obloze nadšeně ukazoval zčervenalou oblohu a zapadající slunce a na druhé straně měsíc. Tak jsme se musely zase děsně smát a řekly jsme mu, že my tohle vidíme každej den :) //

Pak nastal jeden z největších šoků za tenhle pobyt. Jeli jsme po dálnici a blížili se k velkému náklaďáku. Všimla jsem si ho už chvíli předtím, protože jel v levém pruhu a ne v pravém, jak by měl u nás. Jenže když jsme se k němu přiblížili a já poznala co veze, bylo mi totálně nanic. Náklaďák neměl žádnou plachtu, která by zakrývala, co tam je. Byl od zdola nahoru plný maličkých klícek, v kterých se mačkala živá kuřata. Ikdyž v tom vedru (35) a dusnu jich musela polovina pochcípat. Tady si prostě nanic nehrajou. Zvedl se mi žaludek když jsem si vzpomněla na oběd z KFC, který jsme měli předchozí den. ///

Když jsme dojeli k restauraci, kde jsme měli mít společnou večeři, začaly se dít jedny z nejůžasnějších okamžiků tady! Zjistily jsme, že každý den je tu čím dál tím víc neuvěřitelnej a už nechápu, jak je to pořád možný. Do té restaurace přijela celá Michaelova rodina. Maminka, tatínek, babička, dědeček, teta, strejda a sestřenice. Dohromady nás teda bylo deset. Bylo nádherný, že všichni přišli, aby se s náma seznámili. /

Tady je u jídla úžasnej zvyk. Když jí víc lidí dohromady, objedná se několik jídel, která jsou uprostřed na otočném kolu a každý si bere ze všeho, na co má chuť. Je to super. :) všichni byli strašně moc milí a každý z nich v průběhu večeře vstal a řekl, že si s náma chce přiťuknout. Řekl nám něco hezkýho a pak jsme si zase sedli. Někdo nám řekl Vítejte v Číně nebo děkujeme, že jste se staraly před rokem o Michaela a tak. Bylo to děsně milý. Po večeři jsme šli do bytu Michaelovy tety, která nás u sebe nechává bydlet. Sama šla spát k babičce, aby jsme tu měly místo. Zůstala tu s námi jen ta sestřenice. Jmenuje se Chen Yi Xuan. A úžasnější holku jsem asi nepotkala :) Anglicky umí jen trochu, ale o to je to s ní větši sranda. Taky mě včera večer učila čínsky a děsně moc mě to baví :) Prý se nikdy s žádným cizincem nesetkala a tak jsme asi pro ní taky pořadný exoti, ale je strašně moc milá. Líbí se mi.///

30. 7.

U nás je teď 9 hodin ráno, snídáme čínský knedlíky, který Chen Yi Xuan sama udělala a pak pojedeme na prohlídku Nanjingu :)