V září minulýho roku se náš ročník na gymplu v Boleslavi zúčastnil projektu, který se jmenoval ENTER YOUR FUTURE. Přijelo 16 (pokud si to dobře pamatuju) studentů z celýho světa. Byli teda hlavně z Evropy, jako Srbsko, Ukrajina, Bulharsko, Rusko, ... dál byli třeba z Kanady, Ekvádoru, Vietnamu a taky z Číny. Všichni mluvili anglicky a měli s náma strávit týden v angličtině. Byla to pecka. Byl to nářez. Všichni byli úžasný, učili jsme se s nima, pařili jsme s nima, našli si kámoše po celym světě.
Součástí projektu bylo ubytovat cizince u nás doma. Mohli jsme si předem vybrat, koho chcem. Chtěla jsem k sobě někoho fakt exotickýho, někoho kdo bude cool. A taky jsem chtěla kluka. Vy, kdo mě znáte, to chápete, to už jsem prostě já, s holkama si nerozumim... =D Ekvádorka byla zabraná, Kanaďan taky a nakonec zmizeli všichni, koho jsem chtěla, dřív než jsem si stihla vybrat. Nasraná jsem tenkrát řekla: "No tak mi teda dejte toho číňana Dinga!". Číňan, sakra, to jsem si naběhla...
Kdybych tenkrát věděla, že za ním téměř o rok později poletím přes půlku světa!!
Ten týden neuvěřitelně rychle utekl. Ale za tu krátkou dobu jsem poznala skvělí lidi. Michael Ding - můj host se ukázal jako šíleně chytrej a milej společník. Podnikli jsme s ním spoustu výletů - do Prahy, na hrad Kost, vzali jsme ho na hokejovej zápas,...
Loučení bylo fakt takový... no, však to znáte.. Když jsme měli rozlučku ve škole, brečela jsem jak malá. A kolik nás bylo s opuchlejma očima, hledající kapesník..! Během dalšího týdne byl Michael v Poděbradech na podobném projektu. Navštívili jsme ho tam s rodičema a o víkendu ho vzali k nám na chatu na Šumavě. Tam jsme i udělali výlet do bazénu. Představte si, že on v 21 letech neuměl plavat! A ani ho nenapadlo, že by měl. Nebo že by to mohl zkusit. Tak jsme se pustili do výuky základů..jako nechat se unášet na vodě atd... Pořád to nechápu...ale věřte mi! On se za 30 minut naučil plavat!
Doma nám na zeď štětcem namaloval "vzkaz" v čínštině. Mě do pokoje napsal překrásný verše o hlubokém a nikdy nekončícím přátelství..
Pak odletěl zpátky do Číny. Často jsme si s ním psali e-maily a tak. Mamka se mě ptala, jestli si myslim, že to vydrží. Že si s ním budem psát napořád. Byla jsem si jistá, že časem na sebe zase zapomenem.
Jenže se stalo naprosto něco jinýho!
Jelikož Michael plánoval další rok jet do Anglie studovat, slíbil nám, že si udělá výlet do ČR a navštíví nás.
Mamka byla nadšená. Mamku totiž chytilo totální šílenství. Začala se učit anglicky, aby mu mohla alespoň něco říct, až za ten rok přijede. S tím začala někdy v listopadu. Nevěřili byste, kolik toho dokázala! Prej jenom aby se uměla zeptat, jestli nemá hlad a co ještě potřebuje. Teď spíkuje na tolik témat...no je prostě hustá. Už dávno si s Michaelem píše dopisy v angličtině sama =D Zamilovala se do Michaela a taky do Číny a do všeho s tím spojeným.. Jak ráda řiká, je to její čtvtrý dítě.. Najednou jsme začali jíst doma hůlkama, chodili do čínských restaurací, zajímala se o veškerý novinky z Číny ať už politický, kulturní nebo jakýkoliv prostě...
V Praze jsme se zúčastnili protestový akce proti komunistickýmu režimu v Číně..(zmr** jsou to, to je pravda..), podepsali jsme pár petic a tak. Začalo prostě Chinese Craziness u nás!
Máma prošla takovou duševní změnou! Najednou byla mnohem šťastnější, všechno si víc užívala a tak. Teď už obě víme, že Michaela Dinga nám sem poslal náš Pán Ježíš. Jinak to není možný. Až teď všechno do sebe zapadá.
A nesmim zapomenout na jednu obrovskou změnu: Předtím byla moje máma můj největší nepřítel v mím životě. Bojovaly jsme spolu, hádaly se, dělaly scény..hrůza prostě, znáte to. A najednou tu byl číňan, hodiny angličtiny, čínský jídlo, čínská hudba a moje největší kámoška na světě - moje máma! Miluju jí za to, jaká je. Za to, že je úplně šílená, ztřeštěná, ubrečená a hlavně že ona je moje máma. :)
A tak to její šílenství došlo do bodu, kdy přišla a řekla: "Kami, my pojedem do Číny." Nevěřila jsem jí to a vysmála se jí!! =D Jenže...
Začaly jsme plánovat. Termín, jak to vysvětlíme Michaelovi, že za ním chceme přiletět, co s sebou (Ano! Představte si že už měsíce dopředu měla v hlavě hlavně to, co si veme s sebou! =D), kam se tam půjdeme podívat a tak, to všechno, co k tomu patří. V Praze jsme si vyřídily víza, aby nás tam vůbec pustili, koupily jsme letenky a bylo TO.
Ten její nápad přišel asi před 3-4 měsíci. A teď jsme tady, prázdniny rozjetý na plnou páru a už nechybí ani tři týdny, než sednem do letadla...
Po dlouhých měsících plných emailů a volání na skypu s nejhustším přítelem, jakýho jsem kdy potkala, za ním s mámou vyrazíme. Jen my dvě. Bude to nejvíc. Bude to to nejlepší, bude to ten největší výlet, ta největší šílenost, jakou jsem kdy udělala.
Bude to prostě epic.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat