Co se mi tady opravdu nelíbí je internet. Spousta webů je tu zablokovaných vládou. Takže přihlásit se tu na facebook je téměř nemožný. Někdy se mi nedaří spustit google nebo i email. A správa tohodle blogu taky blbne. Takže někdy se mi nedaří vůbec přihlásit. Co mě štve ze všeho nejvíc, nemůžu sem už náhravat fotky a zatím jsem nepřišla na to, jak jinak je sdílet, emailem to asi taky nejde.
Co se týče včerejška (27. 7.), prožili jsme další parádně hustej den!
Dopoledne jsme navštívili jedny z nejslavnějších míst v Pekingu. Náměstí nebeského klidu, které je známé masakrem, který se tam stal před několika lety. Tisíce studentů tam protestovalo proti vládě, ikdyž docela poklidně; jen obklopili památník (věnovaný komunistickým vojákům), když přišli vojáci a všechny je tam postříleli. Už jsem o tom věděla předtím, ale když jsem byla na tom místě a představila si to, byla to tak hnusná a smutná představa, že se mi hrnuly slzy do očí.
Ale na tomhle největším náměstí na světě jsme zažili i hezký věci. Jsme tady občas docela exoti, asi tady tolik bílých lidí z Evropy nepotkávají a vyfotili jsme se se dvěma čínskýma dětma. Hned na to ke mě přišla jedna holčička a ptala se mě, jestli se s ní taky vyfotim. A pak přišla další. :D Na chvilku jsem si připadala jak filmová hvězda, že se semnou všichni chtěli vyfotit :D
Po návštěvě náměstí jsme šli do královského paláce zvaného Zakázané město. To bylo další hodně čínský místo. Bylo to obrovský a hezký, ale po chvíli, jak bylo člověku horko, bolely nohy, tak to přestalo bavit.
Po téhle prohlídce pro nás přijel jeden Michaelův kamarád s přítelkyní a šli jsme společně na oběd do Thajské restaurace. Při tom jsme přišli na velice divnou věc - a to, že oni se tady asi vzájemně nepředstavují a nezdraví. To se nám stalo už když nás ten pán vezl z letiště. Ani se na nás za celou cestu nepodíval, natož aby nás pozdravil. U nás by to byl dost vysokej kalibr neslušnosti, ale tady se to tak asi dělá :D
Večer jsme šli do obrovskýho stadionu Ptačí hnízdo na fotbal. To bylo o něco slabší, málem jsem tam usnula..:D Stadion byl tak velkej a počasí tak špatný, že tribuny na druhý straně byly zahalený v mlze. A pár fotbalovejch fanoušků z nás bylo tak vykulenejch, že se s náma museli zas vyfotit :D
A další zážitek jsme měli v metru. Mají ho větší, prostornější, levnější a mají dvoje dveře. Před dírou do kolejiště je prosklená stěna zabraňující vstupu dolů. Dveře v ní se vždycky otevřou, když přijede vlak. Mimochodem letiště je tak velký, že tam metro taky jezdí! Cestou z metra do hotelu jsme trochu zabloudili a museli jsme jít v dešti.
Na pokoj jsme přišli asi o půlnoci a než jsme se vypovídali, najedli, umyli a připravili, šli jsme spát v 2.15. Jakoby nestačilo, že se vzpamatováváme z časovýho posunu.. :D
Teď jsme na cestě na Velkou Čínskou zeď....:)
Ahoj zlatíčka, už jsem Vám psala na Facebook, že moc děkuji za fotky na email. Jsou dojemné, je tak zvláštní Vás tam vidět, Dnes jsem o vašem příběhu povídala ve sboru. Takže Vám drží palce sourozenci z Bethany a vysílají modlitby. Myslím, že až se vrátíte, budete potřebovat pořádonu dovolenou, co bude zážitků. Vemte to domů přes Hawai. Hi,hi,hi! Myslim, že už nikdy nebudete jako dřív, je to velká věc ve Vašich životech a hodně Vás to změní, což se už vlastně stalo. Ale tato zkušenost bude hodně silná. Líbám Vás a miluju!!!!!!
OdpovědětVymazat