Číňanky se vším všudy...

Tak konečně mám dost času a energie přidat zase příspěvek :)

Nejdřív vám stručně povim, co sme dělali včera, ale výjimečně to nebylo nic extra. Dopoledne jsme strávily vstáváním, balením kufrů a loučení s Michaelovou sestřenkou Xuen, se kterou jsme se za kraťoučkou chvíli neuvěřitelně zblížily. Je to děsně moc miloučká holka a bude mi neuvěřitelně moc chybět :((

Po obědě jsme vyrazili na cestu do města Hangzhou, ale do hotelu jsme dorazili až kolem půl osmé. Takže jsme měli docela cestovní den. Přidala se tu k nám Michaelova přítelkyně, moc milá a roztomilá slečna. Zašli jsme na večeři a pak jsme se šli projít k Xihu neboli k Západnímu jezeru, který pokrývá značnou část centra města. Je moc krásný :)

A dnešek byl prostě další hustej den :)

Dopoledne a vlastně i skoro celý odpoledne jsme strávili v národním parku zvaném "Mokrá zem". Procházeli jsme se po kamenných cestičkách uprostřed zelených lesíků. Ty vedly mezi jezírky a řekami. Asi třikrát jsme se v parku dopravovali lodí a v některých uličkách byla spousta obchůdků, kde jsme i nakoupili pár suvenýrů.
Co bylo úžasný na tomhle místě, že tam nebyli skoro žádný lidi! Takže jsme si užívali záplavu zeleně, klidu, míru, ptačích řevů a šplouchání vody.

K večeru jsme podnikli něco úžasnýho! Prej že se pojedem projet kolem toho Západního jezera. Projet znamenalo, že si pronajmem na ulici kola a pojedem na kole. Za prví byla dost znepokojivá představa, že budem muset řídit v tom příšerným šíleným provozu.
Za druhý ty kola byly snad stolet starý. Nemá to převodovku, vepředu takovej ten roztomilej drátěnej košík, sedlo tak nízko, že jsem si připadala, že sedim v křesle a ne na kole! :D Takovýhle kola jsem vídala vždycky jen u těch 70-ti letejch babiček, který stejně byly rádi, že to kolo aspoň uvezly vedle sebe :D
Na ulici je možný si pronajmout i dvoj- nebo dokonce i tří-kolo. S Michaelem jsme to chtěli vyzkoušet a byla to děsná prča! Vždycky jsem si přála na takovým kole jet, ale nemyslela jsem si, že na něj kdy narazim! :) Díky tomu jsem přišla o možnost být zcela zmatená a nevědět co dělat, komu uhejbat a komu ne. Prostě jet a nezbláznit se z toho.. Jen jsem šlapala, rozhlížela se kolem sebe a byla v pohodě :) Ovšem jen do chvíle než jsme dojeli k tomu jezeru a chtěli vjet na pěší stezku (kde jsou obvykle kola a motorky povoleny). Dvojkola tam nesměly! Takže jsme s Michaelem jeli zase zpátky kola si vyměnit.
Pár prvních okamžiků na silnici jako řidič bylo fakt stresujících. Všude troubení, křičení, stovky aut, motorek, kol a chodců křižujících silnici neustále ve všech směrech. Tři proudy, přechody, světla nesvětla a do toho ještě brzdy brzdící jen napůl a bolavá prdel z blbýho sedla.

Ovšem neuvěřitelně rychle jsem si tomu všemu přivykla. Během pár minutek jsem se orientovala. Trvalo chviličku, abych pochopila "pravidla provozu" - totiž, že žádná nejsou. (snad jediný, na který jsem přišla, že se fakt dodržuje, je stát na červenou :D). Sranda je pak třeba přecházet rušnou silnici, kde žádný semafory nejsou. Provoz je tak hustej, že byste si mohli myslet, že je nemožný silnici přejít. Ale ono je to docela úplně jednoduchý. Prostě vkročte do silnice kdykoli, kdekoli a jakkoli. Oni jsou na to všichni zvyklí a zpomalí, abyste mohli přejít. V případě, že vám auto zastavit nehodlá, nebojte se, dá vám to těsně předtim najevo troubením.. Je to zkrátka totální blázinec! Ale když jsem měla tu "čest" se tohoto blázince zůčastnit na vlastní kůži, pochopila jsem ten systém a nesmírně si to užívala. Bylo to takový dobrodružství. :)

Když jsme vrátili kola, jeli jsme taxikem do obchodního centra na večeři. Prej to bylo největší nákupní centrum v celé Číně! Je fakt, že to bylo ohromný. Je skrz čtyři budovy, které jsou dokonce na opačných stranách ulice a jsou spojeny mostem nad silnicí. Taky se nejmenuje Shopping CENTRE, ale Shopping CITY. To odpovídalo.
Zpátky jsme se prošli pěšky a bylo to moc fajn.

Večer byl ovšem završen totálním výtlemem. :D Na "chvilku" se u nás na pokoji Michael se Zoe zastavili, že ještě pokecáme a tak. Zoe, jeho přítelkyně, je hodně zvláštní děvče. Hrozně moc miluje kočky a občas zamňouká. Prostě jen tak. Mňau. Je to hrozně vtipný a roztomilý :)
No a taky se najednou začali zajímat, co to jsou vlastně ty naše háčky a čárky. Tak jsem jim začala vysvětlovat rozdíly ve výslovnosti a došli jsme až ke zdrobnělinám. Tak jsme si začali řikat Míšánku, Kočičko, Kamilečko a Maminečko. Jim to moc nešlo a o to víc jsme se nasmáli. Pak taky (dnes už asi po desáté) došlo na to vtipné Hahaha... Nakonec jsme po sobě začali házet polštáře a křičeli "Tajfun přichází!" - což je mimochodem pravda, snad to přežijem!...:-O Zkrátka jsme se dneska večer totálně nasmáli, až jsme brečeli.

Začínám přemýšet, jestli jsem se nenarodila k tomu, abych se stala číňankou! Miluju šílenej provoz na ulici, všichni mi říkaj, že hůlkama umím jíst líp než spousta číňanů, čínský jídlo je pro mě to nejlepší na světě..a zkrátka všechno tady je absolutně nepřekonatelný!!

Miluju Čínu, nechci odsud a doma v ČR asi nepřežiju! :)

Když jsme sem s mamkou jeli, věděla jsem, že je to poprvé a velice pravděpodobně i naposledy. Netušila jsem, jestli se sem ještě někdy vrátim.. Tak teď vim! ..že jednou zase přijedu. Nevím kdy. Ikdyby to mělo bejt za 30 let, nejsem tady naposled..

PS: Všecky fotky jsou v Michaelově telefonu, takže je nahraju později ;)