Stejně to ještě nekončí..

Omlouvám se za tu dlouhou dobu, kdy jsem nedala vědět o našem dobrodružství.. Ze začátku vlastně ani nebylo moc o čem, pak nějak nebyl čas a pak už se mi ani nechtělo.

Co se týče posledního pobytu v Nanjingu, tam se toho už moc spešl neudálo. Yifu bude za dva týdny letět na studium do Skotska a tak měl spoustu zařizování kvůli letenkám a vízu.

Navštívili jsme muzeum Nanjinského masakru, který se tu odehrál během druhé světové války, když Japonci útočili na Čínu. Bylo docela hnusný dívat se na důkazy brutálních činů, který se tu odehrály.
Pak jsme většinu času strávili doma se Xuen, Yifovou sestřenkou nebo s někým na jídle.

A nebo taky na masáži. Ty jsme si děsně oblíbili a mamka obzvlášť. Když Yifova maminka slyšela, že jsme na našich cestách navštívili masáže dvě a moc se nám líbily, hned nás pozvala na další. Mojí mamce se tak líbila, že se rozhodla, že pozvání oplatí a za dva dny se šlo znova. To už jsem ale vynechala a radši šla spát. (Předchozí noc jsem naspala opravdu málo.) Nakonec se ukázalo, že jsem udělala docela dobře, všichni se z masáže totiž vrátili s tmavýma strašidelnejma kruhama na zádech. Šlo o starou čínskou medicínu, při který vám na tělo přisáli skleněný baňky/sklenice. Už nám to dělali předtím, ale jen na chodidla a bylo to ok. Účastníci této masáže měli ovšem kruhy po celých zádech.

Co byla tak supr legrační věc, když se šel Yifu vyfotit na to vízum. U nás vám tahle věc zabere tak deset minut a fotky si hned nesete dom. Yifu s mamkou tam strávili přes hodinu. Nejdřív vyřizovali asi deset minut něco na recepci, pak se přesunuli do druhýho patra do "ateliéru". Byla to velká místnost s šatníkem, zrcadly a maskérkami. Jedna si vzala Michaela "do parády". Půl hodiny ho prej líčila a druou půlhodinu mu gelovala vlasy. Když jsem si to představila, popravdě, bylo mi dost nevolno... Když jsem ho pak viděla, on měl fakt na celym obličeji make-up, pudr a dokonce měl nalíčený oči! Chudák pak ani nevěděl, jak to umejt, tak jsme mu prozměnu my druhej den patlaly na obličej různý odličovadla a popravdě, moc nám to nešlo. :D


Poslední večer jsme pozvali opět celou rodinu na společnou večeři. Bylo to moc milý a trošku i smutný. Říkala jsem si, jestli vůbec tyhle děsně milý lidi ještě někdy uvidím. Po večeři jsme se s nima loučili a já nezadržela pár slz, při pomyšlení že teď už opouštím tu Čínu, kterou jsem měla nejradši.
Ovšem jedna rozsekávačka nastala, když dědovi u stolu zazvonil telefon. S mamkou jsme se opět museli pěkně smát a nikdo nepochopil proč vlastně. Děda měl totiž fakt hustý vyzvánění. Nejdřív na celou místnost zařvalo "Let's go!" a pak pokračovala moderní písnička, kterou byste do postaršího čínskýho pána fakt neřekli.
A oni si mysleli, že se smějem, protože to bylo moc nahlas. Tak je to tady asi normální.

Poslední Nanjinskej den jsme navštívili prezidentskej palác, ovšem teď už tam nikdo samozřejmě nevládne a je tam udělaný muzeum. Mě muzea a politika fakt neberou a obojí dohromady je katastrofa :D Takže to pro mě byla dost nuda. Ale představte si, že v jednom z vystavených "objektů", což byla pravděpodobně nečí stará kosmetická taštička či něco takovýho..., tak tam byl zastrčenej kus ČESKEJCH novin z tehdejší doby (asi tak 60. léta prej). No prostě pecka :D

Pak jsme nasedli na rychlovlak, kterej nás za hodinu dovezl do Shanghaje. To bylo v sobotu. Moc jsme toho z ní neviděli a já fakt nejsem na velký města..a už jsem se fakt moc těšila domů..takže ty dva dny v Shanghaji byly pro mě dost nicmoc. Nejdřív nás na nádraží vyzvedl zas nějakej kámoš Tony. Ale byl dost na pohodu a byly jsme moc rádi, že nám dělal společnost.

Neděli jsme procourali po městě po nákupech, bylo šílený horko, tak jsme se na chvilku vrátili do hotelu, že vyrazíme až bude líp. Mě se už ale nikam nechtělo a tak jsem celý odpoledne zůstala v posteli a spala. Mamka s Michaelem, Tonym a Kočičkou se byli podívat k řece a viděli ten nádhernej pohled na slavný mrakodrapy na druhý straně. Druhej den jsme byli právě na tý druhý straně, chodili mezi mrakodrapama a na jeden jsme se i byli podívat. Na ten nejvyšší, vypadá jak otvírák na pivo :D Zas tak moc okouzlující to pro mě nebylo, asi taky proto, že nebylo úplně jasno a tak jsme toho zase moc neviděli. Ale bylo hustý, že jsme do 100. patra vyjeli výtahem za 1 minutu...uši zalejhaly hůř než při startování letadla :D

Večer jsme ještě skočili do Haagen Dazsu, což je tady v Číně děsně populární a taky děsně drahá zmrzlina. Dali jsme si takovej velikej pohár všichni dohromady a jeli do hotelu.
Šli jsme spát hrozně moc pozdě, protože jsme dlouho do noci ještě balily kufry. Pak jsme museli hrozně brzo vstávat, takže jsme spali sotva tak tři a půl hodiny.
Ráno jsme zažili dost hustou cestu na letiště. Jeli jsme totiž tim hustym vlakem, kterej jede na magnetech, takže se vůbec nedotýká země. Přestože jel stejně rychle jako ten rychlovlak (300 km/h), ta rychlost byla mnohem víc znát, tak jsme si to užili.

Teď už sedíme v Helsinkách na letišti a čekáme na letadlo do Prahy.

Těchle 27 dní bylo fakt nepřekonatelnejch. Budu na to vzpomínat celej svůj život. Ta Čína mi bude hrozně moc chybět. Hodně moc to jídlo. Když jsem teď v letadle musela použít vidličku, abych se najedla...bylo to tak divný a vůbec se mi to nelíbilo! Tolik mi chyběly hůlky..
Domů se už ale stejně moc těšíme :) Stýská se nám.

A jednou tam pojedu znova, jinak to nejde.

A Yifu má přijet do Česka o Vánocích :))

Zkrátka, tohle ještě nekončí...