Ty nejlepší narozky.

Zážitky se hrnou každou chvíli a jsou tak silný, neuvěřitelný a je jich tolik, že je nemožný všechno to vstřebat..

Včerejšek byl takovej, že pro něj nemám výraz. Asi není slovo, který by ho dokázalo vyjádřit. Byly to ty nelepší narozky na světě. Ale než vám budu vyprávět, jak to všecko probíhalo, chci vám říct pár dalších postřehů z našeho novýho světa.

Semafory - To je věc, kterou tady udělali fakt chytře. Nejsou totiž postaveny těsně před křižovatkou, jako je to u nás, ale až za ní. Takže se řidiči nemusí předklánět, aby viděli. A co je tu další skvělá věc, na každém semaforu běhá čas, který odpočítává, za jak dlouho skončí červená nebo zelená. To je taky supr, že přesně víte, kolik máte času...

Stolování..popravdě si nepamatuju, jestli jsem už o tom něco nepsala, ale upřímně se mi nechce to hledat :D ..takže to prostě napíšu :)

Tenhle zvyk je tady asi ze všech nejlepší! Většinou se jí u kulatého stolu, na kterým je uprostřed velký otočný kolo. Na něj se položí všechny talíře a mísy s jídlem. Každý má pak před sebou vlastní talířek a misku, na který si nabere cokoli, na co má chuť z velkého kola. V některých restauracích jsou oddělené místnosti, v každé je jeden takový velký stůl. Takže máme soukromí a je to moc hezký. K tomu je vždy u dveří jeden nebo dva čišníci a plní každé přání, na který si vzpomenete.
Když nás šlo na oběd míň (třeba 3-5) a šli jsme do normální restaurace a neseděli u kulatého stolu, každý si vybral jedno jídlo, na které měl chuť. Ale všechny se pak stejně daly doprostřed stolu a každý si bere odevšech. Je to děsně super! :) Mělo by se to vyzkoušet i v Česku. :)

Co je taky děsná sranda, tady si můžete u stolu krkat, mlaskat, srkat jak se vám zachce. Nikdo to nebere jako neslušnost. Dokonce, když to uděláte, je to znamení, že vám chutná :D Co je nejvíc legrační, tyhle věci u stolu vždycky nejvíc dělá Michaelova babička. Mám co dělat, abych se nezačala smát, vždycky když si krkne tak nahlas, že to přehluší všechny ostatní zvuky v místnosti :D

Tady se jí vždycky tak moc, že se nedá absolvovat víc než tři jídla denně - snídaně, oběd, večeře a nic mezi tím. Je to hrozný, vždycky se s mamkou děsně přežerem a už nemůžeme. Jenže musíme ještě víc, protože jinak bysme mohly urazit hostitele. Mamka si myslela, jak tady v Číně za ten měsíc zhubne, ale řekla bych, že nemá šanci :D

Tak a teď k tomu včerejšku.. Je toho tolik, tak moc, že vůbec nevim, jestli mám dost času, abych to stihla všechno napsat. Máme tu teď 16 hodin, před chvílí jsme se vrátily z žranice od dědečka (prý ten oběd připravoval už od čtyř od rána!!!! - nechápu.. :-O) a za dvě hodiny máme vyrazit na večeři s tatínkem. Asi brzo umřu na nepřetržitě plný žaludek! :D

Včera ráno (31. 7.) jsme vstaly asi v půl desáté a pak vyrazili s Michaelem a jeho maminkou na oběd. A to asi na to nejhezčí místo, které jsem tu doposud viděla. Michael ví, že nemám ráda velký města a že jsem radši v přírodě, tak mě vzal na úžasný místo. To bylo od něj strašně moc milý. :) Byla to jakási farma uprostřed lesa. U ní bylo velký jezero, které se jmenuje Fénixovo. Je o něm i jedna z nejslavnějších čínských básní. Bylo to tam krásný! Tolik zeleně.. A díky tomu, že byla modrá obloha a svítilo sluníčko, krajina byla nádherná. Nejdřív jsme šli na oběd. V té restauraci servírují zvířata, která tam sami chovají, takže to bylo strašně moc dobrý. S mamkou jsme se schodly, že to bylo asi to nejlepší jídlo, který jsme tu doteď měly. Mamimka Michaela je strašně moc hodná a milá paní a bylo to tam hrozně fajn.
Moje mamka mi tam dala dárek k narozeninám. Myslím, že je to ten nejkrásnější dárek na světě, kterej jsem kdy dostala. Některý z vás o něm vědí :) A já o jeho přípravě neměla nejmenší tušení! :) Nechala mi vyrobit knížku z fotek už od mého dětství. Jsou na nich moji nejlepší přátelé, všechno důležité v mém životě.. A na každé stránce jsou verše z Bible, které jsou propojené z fotkama. Bylo to tak krásný! Strašně moc mě to dojalo, až jsem se z toho rozbulela jak malá holka :)
Mám tu nejlepší maminku na světě! Děkuju Bohu za ní!!

Po jídle jsme se chtěli jít projet na lodičce po jezeře, jenzě byla gumová a strašně moc rozpálená. Navíc po nás pán chtěl, abysme si do ní sundali boty. Takže jsme se šli jen projít podél jezera a jeli "domů". Na lodičku se prý vrátíme o pár dní později, kdy se má ochladit :)

Cestou jsme se stavili v obchodě. Michaelova maminka mi chtěla koupit dárek. A hustší dárek vymyslet nemohla. Koupila překrásné čínské šaty. Jsou tradiční, z dynastie Qing, která přestala v Číně vládnout před sto lety. Vzala jsem si je večer na večeři, kam zase přišla celá rodina. Dostala jsem i hodně čínských šperků a myslím, že všichni měli radost, že jsem si je vzala na sebe.
Co bylo legrační, Michael si na večeři vzal tričko s nápisem Česká republika, které od nás dostal. Takže já, češka, byla celá v čínském a on, číňan, v českém. :)

Jako "birthday girl", jak mi Michael včera řikal, jsem měla začít s přípitkem a k tomu jsem se naučila čínsky říct, že jsem je všechny moc ráda poznala. :) Pak nastala další žranice! :D

Dostaly jsme překrásné dárky, jsou tu všichni strašlivě hodný. Po věčeři jsme jeli zpátky domů. Bylo asi teprve devět hodin a mě se nechtělo narozeninový večer strávit zavřená v pokoji, tak nás Michael vzal ješté do čínské "hospody". Rozhodně to ale nebylo jako naše hospoda! Podobalo se to spíš diskotéce :D Hudba tam řvala tak nahlas, že nebylo možný si povídat! :D Buď jsme si museli totálně řvát do ucha a nebo psát na telefonu. Michael přinesl kelímky s kostkama, že si zahrajem. Musel nás to nejdřív naučit a já díky tomu konečně pochopila, jak že to hráli v Pirátech z Karibiku na té lodi mrtvého muže :D Byla to docela sranda. Vrátili jsme se zpátky asi ve dvě hodiny ráno a spát šli asi až v půl čtvrtý.

Neumím s představit hezčí narozky. Kam se hrabou ty chlastací party, který pořádaj všichni v ČR.. Tohle bylo legendární! :) Mamka řiká, že na svoje 18. narozky si už nevzpomíná. Já na ty svoje díky ní do smrti nezapomenu!! :)))

PS: Konečně se mi povedlo najít způsob, jak vám sem nahrát pár fotek. Jupí! :)