Jak jsme se stali bezdomovci.

Právě jsou tři hodiny ráno 12. 8. a já sedím v nemocnici v křesle na kapačky. To, jak jsem se sem dostala je docela nadlouho, ale já mám teď dost času vám o tom napsat ;)
Začnu hezky odzačátku.

Včera (11. 8.) jsme přespávali v hotelu, kterej byl jako první ve spoustě věcech docela nevábnej. Roztržený prostěradlo, plesnivej závěs u vany, zašlý ručníky atd... Ale zvládli jsme to v pohodě. Už jsem to mamce řikala, že mě ty krásný hotely a to všechno úžasný nebaví. Chtělo to nějakou nižší třídu. Zažít i nějaký nepohodlí, nějaký dobrodružství! A to jsem v tu chvíli neměla nejmenší ponětí, jak moc se mi tohle vyplní! :D

Ráno jsem v hotelu zažila tu nejhorší snídani. Moc velkej výběr tam nebyl a všecko mi přišlo, jak kdyby to tam leželo už pár dní. Ble a fuj. Ale co, řekla jsem si, bez dobrý snídaně se obejdu.

Pak jsme zabalili nejnutnější věci a taxikem vyrazili do přístavu, odkud jsme měli plout na další, vzdálenější ostrov. Auto jsme nechali ve městě na prvním ostrově.
Loď měla vyplouvat krátce před jedenáctou a my dorazili přesně v 10.30. Jenže jízdenky byly vyprodaný a my museli koupit až na další loď, která jela ve 14.00.
Koupili jsme si hrací karty a Yifu (to je Michaelovo pravé čínské jméno a rozhodly jsme se, že mu už Michael řikat nebudem) nás naučil tzv. Čínský poker. Je to docela zábava, trošičku se to podobá našim žolíkům. Ten kdo prohrál, musel vypít takovej hnus - jako za trest. Mají tu děsně populární jedno pití a řikaj tomu bylinkovej čaj. Spíš to ale chutná jako zkažená kola. Trest měl být vypít tohle smíchaný se spritem (to aby to bylo hnusný). Nám s mamkou stačilo pít samotnej ten "čaj", jak nám nechutnal :D. Tím jsme si zkrátili čekání na loď.

Když jsme přijeli na ostrov Dvě, potěšilo nás počasí. Chladnější a foukal děsně moc vítr. Moře se tu zdálo čistší než na pobřeží u pevniny. Přijeli jsme do takovýho typickýho přímořskýho městečka a šli se podívat na pláž. Představte si, že tady se na pláž platí vstupný! A ne nijak extra levný. Tak jsme čekali do šesti hodin, pak se vstupné snížilo na čtvrtinu. Tentokrát jsme čekání strávili ochutnáváním různých pouličních místních specialit a kupování dalších plavek. Ano, byli jsme totiž tak blbí, že já i Yifu jsme je nechali zabalený v kufrech v autě.

Na pláži se už večer nesmělo koupat, ale jak se setmělo, tak nás "plavčíci" stejně neuhlídali :D A bylo to docela romantický.
Teda jen do tý doby, než jsme chtěli odejít a přišli na to, že tu nejsou žádný sprchy, že vlastně ani nemáme žádnej ručník a že polovinu oblečení máme stejně mokrou a taky že celý tělo máme od písku.

A aby toho nebylo málo, Yifu nezarezervoval žádnej hotel, tak jak to dělal minule. Prej že prostě půjdem po ulici a na nějakej narazíme.

Tak jsme jeli taxíkem, ve vlhkým oblečení, bez spodního prádla, ve všech záhybech a ohybech těla písek, nehledě na vlasy.. Začínala se hlásit únava a neskutečná touha po jakýkoliv sprše.

Jenže ejhle. Zjistilo se, že takhle v sobotu večer už jsou všechny hotely plný a nebo jsou nepředstavitelně drahý.

V plánu na druhej den totiž bylo vstát asi ve čtyři na východ slunce a tak by jsme v tom hotelu stejně strávili hrozně kraťoučkou dobu a nevyplatilo by se to.
A tak se přišlo s jiným nápadem. Totiž že žádnej hotel nebude a že půjdem na karaoke. To je tady strašně populární mezi mladejma lidma. A doteď moc nechápu jak tady tyhle kluby fungujou. Ale prej že tam můžem jít, lehnout si na pohovku a spát. Karaoke kluby tady maj totiž otevřeno celou noc. Zdálo se to docela jako nápad na pohodu a tak zbejvalo vymyslet, kde si dát tu sprchu.

Prej zajdem někam na masáž, tam se můžem i osprchovat. Haha, až na to, že takovýhle sprchy můžou využít jenom muži. Neptejte se mě proč, nechápu to.

Nakonec se nějakej hotýlek našel. Až na to, že to byla spíš komůrka pro... ani nevim pro koho, ale děsně to tam smrdělo. A bylo to taky dost drahý. A tak jsme vyjednali, že tam spát nebudem a že jen za pár drobnejch využijem koupelnu. To klaplo.
Jak už jsme byli navnaděný na tu masáž, tak jsme na ní nakonec stejně zašli a to byla paráda! Dostali jsme k ní dokonce semínka, rajčátka a zelenej čaj. Přes hodinu tam do nás bušili a těsně před půlnocí jsme šli na večeři do kavárny. Chápete to? Do jedný do rána jsme seděli v kavárně. :D Takovejhle noční život u nás neexistuje..:D

No a pak jsme šli do karaoke klubu na pohovku. Až na to, že byl zavřenej. Hm, zvláštní, ale neva, je jich tu ještě spousta. Haha až na to, že i ty další už byly zavřený. Tak co teď?

Byly skoro dvě hodiny ráno, když jsme si sedli na ulici k plastovejm stolečkům, u stánku si nechali opíct na špejli maso a dali si tři hry čínskýho pokru. Stánky pak zabalili, stolky a židle odnesli a Yifu začal na online google mapách hledat park s lavičkama.

Cestou k němu jsme ale šli kolem nemocnice. Yifova přítelkyně navrhla, že si tam prostě sednem na chodbě na židle a ty tři hodiny tu počkáme. Nevěřila jsem, že by nás odtamtud nikdo nevyhodil, ale šli jsme to zkusit. Ty židle na chodbě byly dost nepohodlný a o kousek dál byla místnost plná asi sto krásnejch pohodlnejch křesel. Když jsme si tam šli sednout, hned se samozřejmě ozvala nějaká sestřička, co nás zahlídla. Yifu jí řekl, že jsme bezdomovci, že nemáme kde zůstat a že stejně brzo ráno odejdem. Tak nás tu nechala.

Tak tady sedím v křesle, nade mnou visí hák na zavěšení kapačky a vedle mě pospává maminka a dva čínský kámoši.

Tak mám co jsem chtěla a ještě mnohem víc. :D Přestaly mě bavit hezký hotely a pohodlnej servis a chtěla jsem trochu víc dobrodružství...
Tak aspoň jsme ušetřili pár stovek za ten hotel.

Za hodinku zas vyrazíme podívat se na ten východ slunce, vykoupem se ve Žlutym moři a naberem loď zpátky na ostrov Jedna.

PS: Miluju Čínu.